Moje zóna

Slova, která mě vystihují

27. listopadu 2006 v 0:25 | Uplakaná
Poprosila sem své kámošky, které mě znají osobně, aby řekli jedno slovo, které mě vystihuje.
A tady jsou ty slova:
  • kniha
  • střelená
  • nevypočitatelná
  • nešikovná
  • tajemná

čtyři věci

17. listopadu 2006 v 18:05 | Uplakaná
Asi už fakt nevím co roupama dělat:-)

Oblíbená hudba:
  • Wanastowi vjecy
  • Krucipüsk
  • Evanescence
  • Harley
Místo,na které bych se ráda podívala:
  • Francie-Paříž
  • Anglie
  • Španělsko
  • Irán
Oblíbené filmy:
  • Harry Potter
  • Piráti z Karibiku
  • Pýcha a předsudek
  • Román pro ženy
Oblíbené knihy:
  • Mediator (Meg Cabot)
  • Harry Potter (J. K. Rowlingová)
  • Emma (Jene Austen)
  • Eragon (Christoper Paolini)
Lidi,kterých si vážím:
  • Rowlingová
  • Karel IV.
  • můj strejda
  • Jane Austen
Bez čeho bych nemohla žít:
  • přátel
  • smíchu
  • knih
  • Médi

Trošku víc mojí minulosti...

16. listopadu 2006 v 19:48 | Uplakaná
...Tááák tady je moje minulost, nebo spíš skoro celej můj životopis. Pochybuji, že se to bude chtít někomu čítat, ale stejně to sem hodím:-)

...No do svých deseti rokov sem bydlela v jižních čechách (město zveřejňovat nebudu, ale je jedno z nej v ČR). A pak sem se odstěhovala s rodinkou k bábičce na druhou stranu republiky.

...Těšila sem se tam teda dost. Už v té době sem byla tak trochu zamilovaná do kluka, co tam bydlel. Taková dětská láska. On byl supr kámoš a mě bral taky jako kámošku. Ze začátku mi trochu pomáhal a pak sem si našla kámošky, ale furt sme byly kámoši.

...No a pak se to nějak zvrtlo (to už mi bylo 13let), ani nebudu říkat rdši jak, radši bych na tuhle část zapomenula. No jen řeknu, že asi všichni znáte hru flaška. No ale tohle nebyla klasika. Víc o tom psát nebudu. On už dávno věděl, že sem se do něj zabouchla a využíval toho.
...Naposled co sme spolu hovořily jako "přátelé" bylo minulej rok v srpnu, když se se mnou chtěl vyspat. Normálně za mnou přišel a řekl jestli bych se s ním nechtěla vyspat, že se vsadil s kámošem kdo dřív koho přefikne (jeho kámoš měl mou tou dobou dobrou kámošku a on mě). Debil to byl prostě. To bylo asi naposled kdy sem s ním normálně hovořila. Pak sem mu jednu vrazila a on se nasral.
...Ale co, život šel dál a já to přežila. Byla sem holt blbá. Kvůli němu sem i začala kouřit, ale asi v
únoru sem přestala. Od tý doby jen někdy na pařbách. Naposled asi v září, ale to sem měla depku a vykouřila asi dvě krábky za večer, ale to není důležitý.
...NO život šel dál a já žila se svýmy přátely a užívala sem si života. Až na poslední dobou, kdy sem furt v depce. Cigarety mi z toho docela pomáhaly, ale nechcu už zatím začít kouřit. Toť asi celá moje minulost. Nic moc prostě normální život puberťačky.....možná.

Tma

11. listopadu 2006 v 14:07 | Uplakaná
...Je to asi věc, který se nejvíc bojím. Ale nebojím se tmy jako takoví, bojím se věcí, které se v ní můžou skrívat. Nebojím se úchylů či vrahů, ale všelijakých démonů a vlkodlaků a upírů. Prostě věcí, které asi neexistují.
...Bojím se od svých pěti let, od té doby co sem vyděla démona.Fakt že jo, nevím jestli se mi to nezdálo, podle mě ne.
...Bylo to v létě, to sme eště bydleli v paneláku a měli sme takoví to velký okno přes celou zeď. A když sem v noci otevřela oči uviděla sem démona nebo co to bylo. Vypadal úplně jako Hell Boy, když sem ten fillm viděla, tak sem si na to vzpoměla a opravdu sem viděla kopii toho démona, když sem byla malá.
...Asi je to divný a neuvěřitelný, ale tohle je jeden z mých strachů.

Básnička pro mě

7. listopadu 2006 v 17:25 | Uplakaná
Tuhle básničku mi věnoval Pipin, nevím proč to udělal a on pravděpodobně taky ne. Ale vím, že je moc krásná. Moc mu děkuji...
Umbra Pullus Moria (tamný anděl smrti)
Muž, snad anděl snil.
Procházel se mírnými kroky,
zahalen černou kápí a snil.
Snil o tom, jak vrátit staré roky.
Ten anděl, snad muž chtěl.
Toužil po vlastní spáse,
ktero si sám nemůže dát a chtěl.
Chtěl vzdát hold Zemi, i její kráse .
Anděl, a už ne tak muž, byl.
Chodil mezi námi jak bez duše,
nsad ani žádnou neměl, ale byl.
Byl s námi ve chvílích smutku, když vadly růže
Anděl. Již zřetelný anděl noci hrál.
Jeho píseň temna byla tichá,
tichá a tmavá, jak smutek pro, který hrál.
Hrál o lidech, jak je zničí vlastní pýcha.
Byl to černý anděl, anděl smrti.
Plakal černé slzy, snad perly.
Perly, kterými podplatí, pak drtí.
Drtí sny, chtíč, bytí i hry. Hry smrti.

Takovej malej dotazník o mě

7. listopadu 2006 v 9:39 | Uplakaná
Nevím jak sem to měla nazvat, tak sem vybrala tenhle blbej název, ale na názvu až tak moc nesejde.

Jméno: radši zveřejňovat nebudu, ale kdyby sem vlezl nějaký známý tak by to asi poznal.
Věk: 15 let
Znamení: Střelec (a věřte že je to mysleno doslovně☺)
Povaha: Sem takovej flegmatik šlehnutej s melancholikem a někdy aji docela dost cholerik a sangvinik. Prostě směsice všeho...podle situace
Moje záliby: Čtení, psaní, internet:), blog, psychika masovejch vrahů a přátelé
Oblíbení skupiny/zpěváci: Wanastowi vjecy, Harlej, Evanescence (Amy Lee),Bon Jovi, Nirvana, Marlin Manson, Nightwish, Daniel Landa, Aleš Brychta, Good Charlotte
Nejoblíbenější barva: Černá a tmavě modrá
Nej. spisovatelé: J.K. Rowlingová, Lenka Lanczová, Rex Stout,Miroslav Žamboch,Jane Austenová, Jaromír Erben, Charlotte Brontëová, Meg Cabot, Paoliny
Nej. knihy: Harry Potter, Mediator, Blíženci, Ptáci v trní, My děti ze stanice ZOO, Emma, Letopisy Narnie, Seržant, Tři mušketýři, Hannibal, Neohrožená
Nej. jídlo: těstoviny na jakejkoliv způsob(klidně i se svíčkovou)
Nej. film či seriál: Harry Potter, Pýcha a předsudek, King Kong, Resident Evil, Buffy, přemožitelka upírů, Čarodějky, Čtyři z taknku a pes, XXX, X-men, Letopisy Narnie, Tři mušketýři, Hannibal,
Můj idol: J. K. Rowlingová - dokázala to co bych taky jednou chtěla dokázat, Karel IV. - miloval českou zem a vykonal spoustu skvělích věcí (neříkám, že byl svatej)
Eště nějaký moje nej.: Nej. jméno: Charlotte,Filip, Liliana Nej město: Paříž♥ (úchvatný město, i když sem tam nikdy nebyla, ale v budoucnu mám v plánu se tam přestěhovat), Nej. nápoj: Červené víno a voda, Nej. muzikál: Johanka z Arku, Nej divadelní hra: Manon Lescaut, Nej. počítačová hra: need for speed underground, Painkiller

Kdybych byla....

5. listopadu 2006 v 15:17 | Uplakaná
Tohle mi přišlo e-mailem od kámošky Š., vyděla jsem to už na pár blogech, a tak mě napadlo to sem taky dát.

Kdybych byla ovoce, byla bych... Jablko
Kdybych byla barva, byla bych...Černá
Kdybych byla zvíře, byla bych... Pes
Kdybych byla domácí spotřebič, byla bych... Lednice
Kdybych byla kniha, byla bych... My děti ze stanice ZOO
Kdybych byla oblečení, byla bych...Mykyna
Kdybych byla šperk, byla bych... Přívěšek
Kdybych byla věc, byla bych... Rozbitá
Kdybych byla auto, byly bych... peugeot 305
Kdybych byla element, byla bych... Voda
Kdybych byla strom, byla bych... Dub
Kdybych byla drink, byla bych... Čevené víno
Kdybych byla příchuť zmrzliny, byla bych... Vanilková
Kdybych byla člověk, byla bych... Kluk
Kdybych byla planeta, byla bych... Venuše
Kdybych byla hmyz, byla bych... Pavouk
Kdybych byla veřejný dopravní přostředek, byla bych... Kolo
Kdybych byla písnička, byla bych... Sirael
Kdybych byla film, byla bych... Horor
Kdybych byla roční období, byla bych... Jaro
Kdybych byla květina, byla bych... Růže
Kdybych byla povolání, byla bych... Užitečné
Kdybych byla kreslený seriál, byla bych... Simpsnovi
Kdybych byla místo, byla bych... Magické a utajené před okolním světem
Kdybych byla dárek, byla bych... Nezapomenutelný
Kdybych byla vzpomínka, byla bych... něco veselého
Kdybych byla město, byla bych...Paris
Kdybych byla smysl, byla bych... Sluch
Kdybych byla hra, byla bych... need for speed underground
Kdybych byla sladkost, byla bych... čokoláda
Kdybych byla denní doba, byla bych... 20:00
Kdybych byla část těla, byla bych... ústa
Kdybych byla země, byla bych... Neoběvená
Kdybych byla chuť, byla bych... Ostrá
Kdybych byla sport, byla bych... Běh
Kdybych byla vůně, byla bych... Skořicová
Kdybych byla znamení, byla bych... Lev
Kdybych byla objekt, byla bych... nepovšimnutá
Kdybych byla budova, byla bych... Hrad
Kdybych byla měsíc, byla bych... Duben
Kdybych byla parfém, byla bych... decentní
Kdybych byla gumové cukrátko, byla bych... želé
Kdybych byla hračka, byla bych... plyšoví Méďa
Kdybych byla látka, byla bych... pohodlná
Kdybych byla tvar, byla bych... kosočtverec
Kdybych byla odpoveď, byla bych... Ne!
Kdybych byla slovo, byla bych... MIluji tě

♥Miluji Méďu♥

4. listopadu 2006 v 20:23 | Uplakaná
Kdo to je? Můj nej kámoš, někteří by řekli, že plyšový opelíchaný medvěd. Já ho ale tak neberu. Je pro mě přítelem, jsem s ním už čtrnáct let (podle toho taky vypadá). Beru ho sebou všude kam jedu (byl se mnou už i v Anglii). Jako malá jsem ho tahala přes půl republiky k babičce a spět a teď to vlastně dělám taky. Nesnáším, když si z něj někdo utahuje. Jsem asi dětinská, ale Méďu miluji a nemíním ho někdy opustit (já vím, je to asi řečeno přehnaně, ale opravdu se ho ani jako stará babka nemíním vzdát).
Je to můj talisman, přítel a miláček v jednom. Zná mě víc než já sama sebe.
Asi to někdo, kdo nic takového nemá, nebo to nezná nepochopí, ale to mi neva.

Něco o mě...

31. října 2006 v 20:45 | Uplakaná
Něco o mě, abyste mě lépe poznali.
Tak jsem úplně obyčejná holka, je mi patnáct let, a chodím posledním rokem na ZŠ. Byla bych ráda, kdyby mě přijali na střední knihovnickou školu. A pak na vysokou, asi historii.
Taky bych chtěla jednou dopsat svou knihu a vydat ji. Píšu i básnička, ale ty nejsou nic moc:-/.
Ráda čtu a pracuji na počítači a nerada se učím, což je na škodu.
Tak to je vše o mě, nic jiného mě nenapadá. Jestli chcete ještě něco o mě vědět, tak mi napište do komentářů, možná vám odpovím.

Proč pláču?

31. října 2006 v 20:22 | Uplakaná
Proč? Třeba kvůli rodině - kde mě nikdo nechápe. Kde se nemůžu volně vyjádřit svůj názor, jelikož ho hned zavrhnou. Že si doma nemůžu popovídat s inteligentním člověkem a že se rozpadá naše rodina.
Kvůli lásce - že mě nikdo nemiluje, že nikdy nebudu šťastná (románová láska asi neexistuje:-( ), jelikož se nemožná (což mi denně připomíná několik lidí). Že neexistuje nikdo, kdo by vyhovoval mým předtavám (tedy aspoň ne v reálném světě).
Prostě vždy brečím kvůli svým pocitům. Nikdy nebrečím kvůli vnější bolesti (třeba když jsem asi ve třetí třídě spadla z balkónu a zlomia si ruku, je to asi divné, ale nebrečela sem).
Jsem asi dost zvláštní tvor, což většině lidem moc nevoní.

Proč jsem zřídila tenhle blog?

28. října 2006 v 16:21 | Uplakaná
Blog bude můj deník, který si všichni kdo přijdete na můj blog budete moc přečíst. Nic tu nebude vymyšlené, ani smyšlené. Budou tu mé pravé pocity, žádná přetvářka, kterou si ráno nasazuji na tvář, ne tady v těhle větách bude mé pravé já.
Já se totiž nesvěřuji nikomu, ani mé nejlepší přítelkyni, mám strah, že by mě nikdo nepochopil.
Možná, že to bude někdo číst, možná ne a možná, že mě někdo i pochopí....

Proč se můj blog jmenuje právě takhle?

28. října 2006 v 16:11 | Uplakaná
Proč? Protože nesnáším pláč a přesto brečím a často.
Pláč považuji za znak slabosti, je to jedna z věcí, kterou na světě nejvíc nesnámíším, a přesto se mu každodeně nedokáži zabránit. Nezastavím stavidla slz, které se mi tlačí do očí.
 
 

Reklama