Konec a nový začátek?

Sen nebo skutečnost?

15. března 2007 v 14:53 | Idril
hehe, asi už ste zapomli na jednu moji HP povídečku o?:)) Já málem taky kdybyh u ní neobjevila koment. Tak vám dávám už dlouho napsané pokračko. Nevím jestli mi to Laestriel opravovala nebo ne. No za chyby mi snad hlavinu neutrhnete:))).

II. Kapitola - Žádost

14. prosince 2006 v 20:32 | Uplakaná
Když se od sebe odlepily, začala Ginny mluvit: "Harry, měla jsem o tebe takový strach, když jsi byl zabít toho hada a už ses nevrátil. Ach Harry. Celý řád tě hledal všude a po týdnu tě Moody spolu s Lupinem objevili v sídle Ty-víš-koho. Byl jsi v bezvědomí a vypadal si jako mrtvý. Harry, když tě přivezli, bála jsem se, že už je pozdě," rozbrečela se.
Harry ji hladil po vlasech a šeptal uklidňující slovíčka: "Neboj Ginny, jsem živý a jsem tu s tebou a už tě nikdy neopustím. Neboj lásko."
Ginny přestala plakat a usmála se na něj.
V tu chvíli si Harry něco uvědomil: "Ginny, když já tu ležím už dva a půl měsíce, nekončíš za dva týdny sedmý ročník?"
Ginny přikývla. "Měla, ale to teď není vůbec důležité," řekla a chtěla Harryho znovu políbit, ale ten jí odstrčil: "Počkej, je tu něco, o co jsem tě chtěl poprosit, než se utkám s Voldemortem."
Ginny se na něj udiveně podívala, ale přikývla.
"Víš napadlo mě, když už si plnoletá a končíš školu," začal Harry nesměle. "Ano Harry?" pobídla ho.
"No víš napadlo mě jestli…..jestli by ses nechtěla stát mojí ženou?" zeptal se konečně Harry a čekal na její reakci.
"Harry," řekla Ginny a znovu se rozbrečela.
"Jestli nechceš, tak mi nemusíš odpovídat hned," řekl ještě honem.
"Ne, Harry, odpovím ti. Jen….mě to dojalo víš? Něco takového jsem nečekala. Tohle mě ani ve snu nenapadlo. Samozřejmě, že si tě vezmu. Vždyť ani nevíš, jak moc tě miluji," řekla.
Harry ji objal a políbil, když tu do pokoje vešel Ron a Hermiona. Ron si odkašlal, aby si ho ti dva vůbec všimli.
"Ahoj Harry," usmála se Hermiona, když se s Ginny od sebe konečně odlepili.
"Ahoj Rone. Ahoj Hermiono. To je taky dost, že jste se ukázali," řekl jim Harry zvesela.
"Ale, tak koukám, že tady má na někoho moje malá sestřička blahodárný vliv. Co Harry?" řekl Ron a Harry s Ginny na sebe mrkli. "Nejen to…" řekl tajemně Harry, ale to už na něj Ron s Hermionou sypali novinky z Fénixova řádu.
Harry se dozvěděl, že Lucius Malfoy je mrtvý, Belatrix chytli a zavřeli do Azkabanu, Červíček neznámo kam zmizel, ale už není ve službách Voldemorta a že se Draco po smrti otce přidal k řádu. To Harrymu nebylo nějak po chuti, ale vzal to s klidem.
"A co Snape? Našli jste ho už?" zeptal se Harry nedočkavě.
"Harry je nám to líto, ale o Snapeovi nemáme žádné správy. Zatím se ho nikomu nepodařilo najít," řekla Hermiona a sklopila hlavu.
"To je stejně jedno," snažil se jí Harry zvednout náladu. "Jednou ho najdu a pak…pak ho zabiji," dodal s takovou nenávistí, až to všechny překvapilo.
"Teď vám ale musíme s Ginny něco oznámit," řekl Vyvolený.
"Požádal jsem Ginny o ruku a ona to přijala," oznámil jim a Ginny přikývla.
Oba na ně chvíli vyjeveně koukali, pak se Ron zamračil a Hermiona se ze široka usmála.
"To nemyslíte vážně?" zeptal se zamračený Ron, ale Hermiona do něj šťouchla a řekla: "Harry, Ginny, to je skvělé, gratuluji!"
"Co je skvělé?" zeptal se paní Weaslyová, která přicházela do pokoje spolu s celým zbytek Weaslyovi rodiny.
"Víš...mami, my, teda já a Harry, my…my-" začala Ginny koktat, ale Harry ji přerušil: "Pane a paní Weaslyovi, právě jsem Ginny požádal o ruku a s vaším dovolením bych si ji, hned jak dokončí školu vzal," řekl jim a pochopitelně to slyšeli i ostatní Weaslyovi.
Fred s Georgem se začali smát, Bill s Fleur se na ně chápavě usmívali, Charlie se přidal k Fredovi a Georgovi, Perci se mračil stejně jako Ron před chvílí (možná ještě víc), pan a paní Weaslyovi na ně jen udiveně hleděli.
Jako první promluvila paní Weaslyová: "Děti, ale vždyť jste moc mladí a nevíte, co takový vztah obnáší."
"Mami," promluvila Ginny a už měla hlas silnější, "my se s Harrym milujeme a vím, že on je jediný člověk, kterého si chci vzít."
Teď promluvil Bill: "Mami, nech je, ať to udělají, vždyť manželství je ta nejkrásnější věc na světě, když ho sdílíš člověkem, kterého miluješ," řekl políbil Fleur.
"Harry, jestli naši malou Ginny miluješ a jsi si stoprocentně jistý svojí volbou, nezbývá mi nic jiného, než ti dát své svolení a pogratulovat," řekl pan Weasly a podal Harrymu ruku. Ten jí ochotně přijal, jako všechny ostatní gratulace od přítomných.

Já vím, já vím je to až moc sladký, ale nemohla sem si pomoct:-D

I. Kapitola - Probuzení

14. prosince 2006 v 16:00 | Uplakaná
"Siriusi, Siriusi," volal Harry a pobíhal po temné chodbě. Najednou uviděl na konci chodby tajemnou postavu. "Siriusi!" zvolal a rozběhl za postavou.

"Harry, Harry vzbuď se," slyšel jako by z dálky.
Otevřel oči a nechápal. Kde je Sirius a kde je ta chodby? Byl to všechno jen sen? A kde je teď? Tohle není jeho ložnice.
Podíval se na osoby, které se nad ním skláněli, ale bez brýlí je neviděl moc ostře.
"Haló, lid mohl byste mi někdo podat brýle?" zeptal se.
"Je vzhůru. Vzbudil se," slyšel hlas, který odhadoval na Ginny nebo Hermionu. Nebyl si jistý.
Někdo mu podal brýle. Konečně si mohl prohlídnou všechny kdo stáli u jeho postele, a že jich nebylo málo. Na posteli vedle něho seděla Ginny, vedle stál Ron, který objímal Hermionu. Za nimi Tonksnová s Lupin, pan a paní Weaslyovi, Charlie, Bill, Fleur, Fred a Georgie, Moddy, McGonagalová a…..Albus Brumbál spolu se Siriusem.
Harry nemohl uvěřit svým očím. To ještě sním či co? Nebo to nebyl sen?
"Ahoj," usmála se na něj Ginny, když se na ni podruhé podíval.
"A-ahoj," řekl trochu vyjeveně Harry. "Co to všechno znamená? Co tu všichni děláte? Co se stalo? A kde se tu vzal Sirius s profesorem Brumbálem?"
"Ehm, Harry si v pořádku?" zeptal se ho trochu opatrně Ron.
"Jo proč?" zeptal se ho.
"No, ležíš tu už dva a půl měsíce od doby co si zničil poslední viteál," začala mluvit Hermiona. "Nevíme co se stalo, ale jak si zabil Naginni, tak tu ležíš v komatu. Asi byl nějak propojen s Voldemortem a Voldemort je propojen s tebou tak nevíme. Máme správy od zvědů, Ty-víš-kdo je taky hodně oslabený. Asi to zasáhlo vás oba, akorát, že tebe víc."
"Aha, ale co tu dělá Sirius s profesorem Brumbálem? Jak to že tu jsou? Oni nejsou mrtví?" zeptal se ještě Harry.
"Harry," teď se ujal slova Lupin: "Brumbál ani Sirius tu nejsou. Jsou mrtví," řekl. Nikdo z nás je tu nevidí, ale z toho si nic nedělej. Máš asi ještě nějaké halucinace po tom kómatu, dodal konejšivě.
Harry byl zmatený. Vždyť je vidí, jako by tu byli živí a ví, že to není žádná halucinace. Radši ale budu mlčet, ještě by si mysleli, že jsme se zbláznil.
"Víte co?" řekla paní Weaslyovi všem. "Necháme tu teď Harryho na pokoji. Má toho určitě dost a potřebuje si odpočnout," začala všechny vyhánět. "Ginny, miláčku. Ty tu můžeš s Harry samozřejmě zůstat," řekla ještě a už odcházela spolu s ostatními kteří se s Harry loučily.
Nakonec odešel i Ron s Hermionou a zmizeli i Brumbál se Siriusem, takže je Harry nakonec pokládal za přelud a dál si s tím nelámal hlavu a konečně mohl udělat to na co myslel celou dobu od chvíle kdy se zbudil.
Podíval se na Ginny, ta na něj a aniž by si řekli slovo oba se vzájemně a vášnivě políbily.
Pokračování příštěJ

Úvod k povídce

13. prosince 2006 v 20:51 | Uplakaná
Tak rozhodla sem se, že vymyslím HP povídku. Prostě sem sedla k PC a začala psát. Neměla sem naplánováno nic. Neměla sem vymyšlený o čem to bude ani děj, ale přece jenom z toho něco vzniklo.
A tak je na světě má první HP povídka. Doufám, že se vám bude líbit. Sem v tomhle oboru nováček, takže mějte se mnou strpení.
 
 

Reklama