Básně

Anděl

6. listopadu 2011 v 14:59

Anděl mramorový,
Modlí se
ruce spíná k nebi.
Prosí
Za duši hříšníka,
Oroduje
jenž pod ním leží.
Pláče

Ona

5. října 2011 v 18:00
Byla krásná,
byla vzdálená.

Jako průzračná bytost,
vstoupila do místnosti.

Mé oči, ulpěly na ní,
ta postava, ten důvtip!

Byla inteligentní,
byla obdivuhodná.

Pohledy všech jen pro ni plály,
a ona, ona vybrala si mě.

Tu všední nezajímavou myš,
tu šedou myšku obyčejnou.

Byla úžasná,
byla fascinující.

Když poprvé uslyšela jsem její hlas,
tu skvělou výřečnost.

Když poprvé ucítila jsem,
její hedvábné rty na svých.

Byla stínem,
byla vílou.

Pocítila jsem motýlí křídla,
dotýkajících se mě.

Pocítila jsem tu jemnost i dravost,
zavřenou v jednom těle.

Byla vášnivá,
byla hebká.

A pak zmizela,
já zanechána okouzlena

Zanechána zmatena,
ona rozplynula se v ránu.

Pomíjivá

19. listopadu 2010 v 8:33 | Idril
Fajn napřed vám (já už na to nemám slu) položím otázku. Je to co jsem napsala vůbec básnička? (čistě teoreticky by to mohl být volný rým ne?)Pokaď ne, tak mě prosím nebijte. Jsem po osmihodinové šichtě a umírám, jen jsem prostě chtěla něco napsat:). Jo a k předchozímu článku:děkuji mnohokrát za gratulace, ale opravdu není k čemu gratulovat. Pak se rozepíšu podrobněji, teď už ta (ne)básnička:).

Poprvé...

9. září 2010 v 13:20 | Idril
Fajn po velmi dlouhé době jsem se pokusila.... oprvadu jen pokusila napsat básničku. Tak mě prosím neukamenujte:) Je to fakt uhozené

Konečně...

24. května 2009 v 22:04 | Idril
Pojď, pojď ke mně.

Nechoď pryč, neodcházej.

Čekám tě už dlouho, předlouho.

Jsi moje spása jediná.

Neodcházíš, sláva.

Už cítím tvůj dech, polibek.

Už líbáš má ústa

A vysáváš můj život.

Konečně už si přišla,

Už jsi tu Smrti…

Tys věrnej pes

15. května 2009 v 17:24 | Idril
Nemiluji tě, nemám tě ráda,
tak už pochop, že jsem kráva!
Využívám a zneužívám tě celý roky,
a ty jak věrnej pes ani neštěkneš.

Kdybys aspoň jednou řekl ne,
necítila bych se tak blbě.
Ale ty jen mlčíš, a plníš příkazy mé,
jak věrnej pes co má mě rád.

Prosím, už je toho dost, už pochop,
že já přestala dávno tě milovat.
Tak už zmiz,
ty věrnej pse.
Už zmiz z mého života,
než zničí tě ta láska.

Démoni

15. května 2009 v 17:23 | Idril
Kouzlo noci pohasíná,
A den začíná
A s ním…
S ním vylézají démoni.
Démoni zlejší než ti z temnot,
Démoni, jenž nás mučí, ničí a trápí.
Těmi démoni jsou lidé.
Zlí, mocní, prolhaní a proradní.
Ti co nám berou lásku i svobodu,
Ti, které denně vidíme mezi slavnými.
Ano, přesně ty jenž nenávidíme i obdivujeme.

Já nevím

15. května 2009 v 17:23 | Idril
Já nevím co bude dál
já nevím, proč sis to přál
já to nevím, tak nech mě bejt

Já nevím, poč sem tam šla
když nemiloval jsi mě
Já nevím proč jsem to udělala
Ta nech mě bejt!

Strah i naděje?

15. května 2009 v 17:22 | Idril
Můžem milovat,
když láska je jen stín?
Můžem pocítit chvění kdesi u srdce,
když ten druhý nás pohladí?
A máme právo umřít,
když naše láska nás zapudí?

Holčička

15. května 2009 v 17:21 | Idril
Jedna holčička si řekla,
že už je velká dáma.
A tak podkolenky nosit nebude,
a jen polobotky si obuje.
A jen tak vyběhla ven
a seznámila se s jedním pánem.
Ten pán lákal jí k sobě domů,
že už velká holka je.
Holčička nadmula se pýchou,
že uznal to ten muž,
A tak si řekla potichu:
"Jsem velká holka, co se mi může stát?"
A tedy šla. Nevěděla, co ji čeká a šla.
Nedošla daleko, pán ji za rohem praštil.
Oblečení strhal z ní, než bys řekl švec,
a svojí touhu ukojil hned.
Holčička pak zmatená, pošpiněná.
Plakala v koutě, jak malá holka.
Jak mohla být hloupá?
Vždyť byla už přece velká holka...

Sbohem...

15. května 2009 v 17:20 | Idril
Kdo řekl to první?
Kdo vyslovil tu větu?
Kdo řekl nahlas to,
co jsme si už oba dávno mysleli?
Byl jsem to snad já,
kdo řekl ti sbohem, má lásko?
Anebo ty, malá nevinná vílo,
jsi mi pověděla, že je ti to líto.
Že plamen vášně a lásky,
už dlouho vyhaslý v tvém srdci je.
Že nemiluješ mě jako dřív,
jako když mladí jsme ještě byli.
Políbil jsem naposled ta tvá ústa,
co chutnala vždycky po jahodách.
A odešel jsem pryč z bytu,
vyjít vstříc nové, lepší lásce.

3x vražda

15. května 2009 v 17:20 | Idril
Na pískovišti
Na pískovišti holčička
dělala z písku kolečka.
Pak postavit si chtěla hrad.
Vykopat díru! To je základ!
Hrabala rychle a krátko.
Našla totiž hračku zakrátko.
Injekční stříkačku skrytou v písku,
Před maminkou zahrabanou.
Co to je? A co s tím dělat?
Jejku, ono je to ostré a píchá.
Maminko ono to bolí a pálí.
Pomoc, budu plakat…
Už nevypadala díra jako základ.
Už hrob vykopaný představuje.

Bláznův přelud
Mlčím, mlčím a pozoruji
Dívám se na měsíc a hvězdy.
Na ty třpytivé zlatky,
co vypadají jako nadosah ruky,
Stačí jen natáhnout ruku a skrýt je v dlani.
Vztáhnu ručku směrem k nebi.
A zklamaně ji zas vracím zpět.
Jen přelud klamný jako láska.
Lžou a potají se mi smějí.
Smějí se mé naivitě,
že se dají tak snadno uloupit.
Ale já si jednu potají ukradnu.
A schovám ji do truhličky na zámek.
Jezero schovává jich taky pár.
Stačí jen skočit do vody.
Potápím se do chladného jezera.
A hvězdičky mizí, schovávají se.
Zas zklamali mě jednou všichni.
Tak nač plavat na povrh?

Myška
Malá, milá myšička
spadla do kafíčka.
Kafíčko k její smůle
mělo teplotu neblízko nule.
O pomoc chvíli volala,
pak už toho moc nenaplavala.
Voda horká, tělo maličké
vaří se jak v mističce.
A tak konec neslavný
Myšky z Nesvadby.

Moje první básnička

13. května 2007 v 13:38 | Idril
Tak sem si projížděla staré diáře s básničkama a ruznýma poznámkama a narazila jsem na svoji první básničku. Čirý nesmysl to je :D. Bylo to v době...hm mohlo mi být tak 12-13 už nevím.


Slza

Slza spadla.
Slza zvlhla.
Jejich déšť mě zaplavil,
jejich bolest mě ranila.

Ach ta láska,
láska nešťastná

Co je zač?

31. března 2007 v 22:57 | Idril
Co je zač ta láska?
Je to dar nebo pomsta světu?
Hřích či pokání?
Je nic a přesto je vše.
Láska je Bůh i Ďábel.
Láska je oheň a voda.
Lásku lidi nenávidí
a přesto jí neodolají.
Vždycky je polapí do pavučin svých
A nepustí. Nepustí dokud nejsou zklamáni.
Zklamáni s mrtvým srdcem. Se srdcem z kamene…

Napořád

2. března 2007 v 15:36 | Idril
"Sluníčko moje neplakej,"
říkal jsi když jsem byla smutná.
A já usmála se. Slzy zahnala
a polibkem tvoji starost odměnila.

"Sluníčko moje neplakej.
Jsem tu s tebou napořád,"
slyším i teď.
Když stojím nad tvým hrobem.
slyším tvoje slova,
i když jsi pod zemí...

Mocný dar

27. února 2007 v 18:34 | Idril
Co potřebujeme k žití?
Světlo? Vzduch? Vodu? Jídlo?
A nebo snad lásku?
Ano, Lásku.
Ten dar mocný.
Světlo či vzduch jen k přežívání je.
Ale Láska. Ta Láska je víc.
Je to touha žít a nejen přežívat.

A ten dar mocný,
mi chuť do života dal.
Žila jsem - ne vlastně jen přežívala.
Měla sem vody, vzduchu, světla i jídla dosti,
ale Lásku, Lásku jsem neměla...

Až jednou...

8. února 2007 v 20:09 | Idril
Až jednou přijde ten čas,
Až budu stará, jak on,
Až má kolena zdravá,
Přestanou zdráva býti,
Až jednou moje oči jiskřivé,
Začnou bolet po čtení,
Až i klouby všechny zdřevění,
Pak budu myslet na minulost,
Na štěstí i neštěstí,
Na to jak sem byla hloupá,
Jak chovala sem se jako malá holka
A až přijde i ten čas umrtí,
Budu vzpomínat na Vás moji milí.
Na Vás všechny vzpomenu si.
Na Vás - na ty co sem měla ráda…

Nesnáším a přece miluji...

30. ledna 2007 v 22:31 | Idril
Nesnáším, že jsi debil
a přesto máš samý jedničky,

Nesnáším tvý blbý kecy
i to že si syn svý mámy.

Nesnáším, když na mě mluvíš
a přesto mi to lichotí.

Nesnáším, když se podíváš na mě
a já nevím co tím chceš říct.

Nesnáším, nesnáším tvůj styl a gesta,
protože mě přitahují, lákají.

Chci tě nesnášet. Nenávidět celýho,
Ale mám tě ráda. Miluji tě...

Sama

19. ledna 2007 v 17:56 | Uplakaná víla
Sem sama, samotinká.

Bez přátel, bez rodiny.

Cítím se pošpiněna

a odvržena všemi,

jak to nejnevíznamnější

stvoření na tomto světě.

Sama, samotinká

jako bezcený hmyz,

co je všem na obtíž...

Odešla má láska...

15. prosince 2006 v 16:14 | Uplakaná
Odešla pryč ode mě.
Odela za ním.

Za tím vrahem mého otce.

Za zrádcem naší vlasti.

Pý už mě nemiluje.

Prý už jen jeho má ráda.

Prý už nemám srdce

a myslím jen na pomstu.

Prý už nejsem tím,

kterého milovala.

Ale já nemůžu žít bez ní

a proto opouštím tento svět.

Opouštím vše co mám

a smrti svou duši dávám.
 
 

Reklama