Občas lituji že jsem tak veřejná

20. ledna 2011 v 5:45 | Idril |  odpadkový koš
Některé věci občas opravdu naštvou... třeba zmizelý entr a shift na klávesnici, když se zrovinka rozhodnete psát... njn to se stává a nebo taky dva dny mrtvý počítač, když váš milý stáhne vir. Ale život jde dál a teď už opravdu přestávám kecat a jdu spinkat (možná... jelikož objevila, že i pan Krchovsky se dá stáhnout na uloz.to /já tu stránku prostě miluji!/ a možná tedy bude číst a spát půjde až ptáci začnou vyřvávat. Tak tedy teďkom už se opravdu můžete vrhnout na článek, který souvisý s nadpisem:)


Víte…. Někdy sem chci něco napsat, začnu psat a pak si najednou uvědomím, že nemužu. Jde o to, že tenhle blog zná až příliš moc lidí. Přátelé, příbuzní, přítel. A s některými věcmi se prostě nechcu svěřovat svým blízkým. Hm, jo zní to divně ale je to tak.

Jsou prostě věci - temné, zlé, divné, psychopatické, sobecké - s kterými jsem ochotna se svěřit jen naprosto cizím lidem. Věci, s kterými bych ostatním jen ublížila. Věci, které SEM prostě napsat nesmím.

Ale co mám dělat? Zakázat jim to? Nemužu. Založit si "superextratajný" druhý blog? Ne díky, na to jsem moc líná a už několikrát jsem se o to pokoušela. Ale buď za A - byl přece jen objeven, nebo za B - mě tam nebavilo psát (čtětě -jsem líná)

Takže co mi zbývá?
Všechno napsat sem a jít se oběsit.
Nechat to být tak jak to je a dál to dusit v sobě.

Volím možnost číslo dvě, takže budu dál psát jen myšlenky "na povrchu" a doufám, že  se jednoho dne neudusím.

PS: Prosím všechny lidi s kterými se stýkám, aby na tento článěk nějak nereagovali. Prostě jsem toho potřebovala alespoň trochu vypustit.
Víte…. Někdy sem chci něco napsat, začnu psat a pak si najednou uvědomím, že nemužu. Jde o to, že tenhle blog zná až příliš moc lidí. Přátelé, příbuzní, přítel. A s některými věcmi se prostě nechcu svěřovat svým blízkým. Hm, jo zní to divně ale je to tak.

Jsou prostě věci - temné, zlé, divné, psychopatické, sobecké - s kterými jsem ochotna se svěřit jen naprosto cizím lidem. Věci, s kterými bych ostatním jen ublížila. Věci, které SEM prostě napsat nesmím.

Ale co mám dělat? Zakázat jim to? Nemužu. Založit si "superextratajný" druhý blog? Ne díky, na to jsem moc líná a už několikrát jsem se o to pokoušela. Ale buď za A - byl přece jen objeven, nebo za B - mě tam nebavilo psát (čtětě -jsem líná)

Takže co mi zbývá?
  1. Všechno napsat sem a jít se oběsit.
  2. Nechat to být tak jak to je a dál to dusit v sobě.

Volím možnost číslo dvě, takže budu dál psát jen myšlenky "na povrchu" a doufám, že  se jednoho dne neudusím.

PS: Prosím všechny lidi s kterými se stýkám, aby na tento článěk nějak nereagovali. Prostě jsem toho potřebovala alespoň trochu vypustit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama