Moje zkušenost/i

16. ledna 2011 v 9:00 | Idril |  Moje zóna
Povím vám jednu pohádku…
asi se budu opakovat, ale tentokrát na to půjdu trochu jinak.


Jedné letní nocileží čtyřleté dítko ve své obří posteli a nemůže usnout. Najednou ji něco nutí otevřít oči a zahledět se
do okna a tam je ON. Děsivý démon. Neví jestli je hodný či zlý, ale děsí ji. Rudá vrásčitá pleť, hnědé zakroucené rohy, černé oči, dlouhé nechty jezdící po okení tabulce vydávajcí táhlý nepříjemný zvuk. Rty zkroucené do zlověstného šklebu či snad úsměvu? Neví. Netuší zdali to má
být hrozba nebo pobídka, avšak nehodlá to zjišťovat. Zaleze si pod peřinu, víčka přimkne k sobě a do rána z pod té peřiny nevyleze. Ráno se vydá ke svým plyšákům a jednoho velkého pandu toho dne pasuje na svého bojovníka a ochránce a od té doby ji už ve své fyzické podobě žádný démon nenaštíví.

Tak, toto je má první oficiální zkušenost s paranormálním jevem. Prvním a tak trochu i poslední, jelikož od té doby se všemu podobnému vyhýbám jako čert kříži. Netoužím to zažít znovu, neprahnu po tom a nevyhledávám TO jako ostatní lidé, ačkoliv ono to hledá mně.

Nejsem tak realistická jako můj přítel, vím, že TO je všude kolem, ve tmě, ve starých domech, v jeskyních pod Stránskou skálou, ale z nějakého důvodu TO na mě nemůže, ani se mi TO nemůže znovu ukázat, jelikož já prostě nechci. A také mám teorii, že mě můj stále věrný plyšový panda jménem Méďa chrání. (ano jsem zralá na psychiatrii)


Kdykoliv procházím hustou tmou mám zavřené oči, dokuď nevidím světlo. Nebojím se násilníků a vrahů, bojím se tmy, té věci v ní, toho, že se zhmotní, pohltí mě
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ablakelka ablakelka | E-mail | Web | 16. ledna 2011 v 9:09 | Reagovat

máš krásný blog!!!

2 Eva2 Eva2 | E-mail | Web | 16. ledna 2011 v 9:45 | Reagovat

Panda bylo jedno z mých oblíbených zvířátek. Myšlenky se dají zhmotnit, nepřeješ li si to i ono, neuvidíš to a nestane se to, proč? Protože sis to neobjednala, nemáš to v plánu. Nemyslím si, že by ses zbláznila.

3 Starling Starling | Web | 16. ledna 2011 v 10:58 | Reagovat

Pěkný blog.I ta příhoda,jen se mi zdá nerealná

4 Petra Petra | Web | 19. ledna 2011 v 16:45 | Reagovat

Zajímavý...
Nevím jakej mám názor na TO, třeba je to jen v hlavě a nebo TO vážně je...
Každopádně pandu chraň jako oko v hlavě :)

5 Elplee Elplee | Web | 19. ledna 2011 v 17:56 | Reagovat

Myslím si, že je na každém člověku zda tyhle věci nechá vstoupit do svého života, nebo se jim postaví s názorem že na ně nevěří a tudíž neexistují. Já mám zase často takové to deja-vu, že se něco už někdy stalo, a že vím co teď příjde. Je to podle mě i jakýmsi zhmotněním snů. Spousta lidí tyhle věci nedokáže (nebo nechce) vnímat.
Btw: musím ti pochválit nový vzhled blogu :) pěkná práce

6 Idril Idril | 20. ledna 2011 v 5:59 | Reagovat

[3]:Někomu se může zdát přehnaná, neraálná, nekomu zase až moc živá:)

[5]:Taky mívám občas takový pocit s daja-vú... jinak děkuji za pochvalu, jsem ráda, že si někdo všiml:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama