Srpen 2010

Hudba? Kus mého života.

23. srpna 2010 v 16:14 | Idril |  Hudba
Fajn tak jsem tak nějak přišla na to, že mě strášně baví psát články k tématu týdne takže snad minimálně jeden článeček do týdne se tu objeví.... Tak jdem na to ne?:)

Náš úžasný Mikeš

21. srpna 2010 v 20:48 | Idril |  Kecy, kecy, kecy....
Víte... máme kocoura a ten je fakt šílenej....
Když má dobrou náladu tak mě nenechá celou noc spát. (Přítele jo!)
A pokuď se mu chce tak mám nohy dodrápané do krve.
A nechce pít z nerezové misky a ze  skleněné také ne, takže má u misky s žrádlem půllitr Starobrno, ale pak nechce ani to a pije hnusnou vodu ze dřezu no je normální?! Není.
Prostě rozmazlený kocour, s pohledem: "Tohle je moje! Vy jste moji krmitelé a sluhové!A já si s Vámi můžu dělat co chci!" 

Podivnost

18. srpna 2010 v 14:36 | Idril |  Kecy, kecy, kecy....
Víte čeho jsem si všimla? Když jsem měla net tak jsem na blog naprosto kašlala. Teď když ho doma nemám, tak už jsem napsala za poslední dobu rekordní počet článků a asi budu pokračovat. 
Mám takový malý pocit, že někdy tudle šla kolem moje múza a pořádně mě kopla do zadnice, abych se probrala z letargie.
Protože teď akčně píši. V pc mám povídku, která je historicky nejdelší psaný dokument v historii našeho počítače (nepočítaje technickou příručku pro JAWU 640/350) a stále slibně pokračuje, ačkoliv mám akčního manžela i kocoura, kteří mi zase v mé nepozornosti akčně mažou. (no jo, holt chlapy)
Tak se mějte krásně a doufám že budu psát a psát až se bude z klávesnice kouřit.

Strach? Známe...

18. srpna 2010 v 13:50 | Idril |  Kecy, kecy, kecy....
Strach je věc, kterou zná snad každý. Opravdu, každý (snad jen kromě knižních superhrdinů) se musí něčeho bát ať už logicky či nelogicky podložené.
Někdo se bojí pavouků, jízdy autem, výšek, či jiných věcí.

Včera a zítra ve světě upírů

12. srpna 2010 v 14:41 | Idril |  Moje oblíbené....
Vezmeme-li knižní vzestup upírů, bylo by vhod začít od Stokerova Drákuli - asi první nejznámější román na téma upíři. Román, kde spisovatel posbíral pověsti, pověry a strach lidí, vše to smíchal v jednom velkém kotli a vytvořil daná pravidla a i jakýsi jejich vlastní svět v tom našem a pak to jelo...
Výrazně se "trh" s upíry začal rozvíjet koncem 20. století, ale doopravdy se rozjel až v posledním pětiletí.

Ale předtím než začnu rozvíjet svůj monolog o "moderních" upírech, neměla bych ještě opomenout spisovatelku Anne Rice, která ještě asi v největší míře respektovala stará dávná upíří pravidla a je autorkou známého Interview s upírem (krásné dílo). A také zmínku o upírech v knihách Sapkowského v jeho Zaklínači.

Když ponechám filmy filmem, kterých je toliko, že je nemá ani cenu probírat, To bych před monitorem seděla ještě hodiny...¨

Takže teď už opravdu začnu.

Opravdu populární se psaní o neskutečné lásce mezi upíry a lidmi rozjelo mezi doposud neznámími spisovatelky.

Vezmeme si takové Stmívání od Meyerové, to je podle mě s odpuštěním naprosté zbuznění upírů (jak se zpívá v jedné písničce..). Ona naprosto překopala upíří pravidla! Jistě přišlo něco nového, ale pro klasické milovníky fantasy literatury je to jako pěstí do břicha. Upíři třpytící se na slunci? Upíři pijící zvířecí krev? Upíři milující lidi? Novorození upíři jsou nejsilnější? Promiňte madam, ale odjakživa upíři na slunci hořeli, upíři pili lidskou krev (či v sáčcích studenou), lidé jsou pro upíry jen strava a v neposlední řadě jsou novorozeňata odjakživa slabí, zmatení a snadno zabitelní.

Tak a Stmívání bylo spouštěč. Poté se to doopravdy rozjelo.

Pokračovalo to Upířími deníky, ne tak populárními a známími více jako seriál, ale více či méně napodobovali víše zmíněnou knihu. Tky láska jak hrom, abstinujcí upír atd.

Dále následovala Škola noci od P. C. Castové a Kristin Castové, kde popravdě je zase trochu jiný pohled na svět upírů. Upíři se neprodukují kousnutím, ale je to jakýsi vir, nebo chceme-li dar od bohyně. Upíři se zhruba 4 roky vyvýjí v upíří škole vedenou vyspělími upíry atd atd.

A jsou ještě další a další upíří knihy, filmy, seriály. Prostě hotová upíří manie.

Díky bohu, že existují ještě spisovatelé, kteří ví kdo byli a jsou upíři. Mohla bych jmenovat třeba například jednu českou spisovatelku Petru Neomillnerovou, která píše knihy a dhampírce Tině Salo, naprosto úchvatná četba a hlavně - jsou tam PRAVÍ upíři.

Prostě ti upíři co vysávají po nocích ubohé smtelníky, co na denním světle hoří, co jim ubližuje stříbro a je proti nim nejlepší ochrana posvěcený kříž a česnek okolo krku.

Tímto celým článkem jsem prostě chtěla říci, že jsem milovník klasiky a i když se nových věcí popravdě nebojim, toho co rozjela paní Meyerová se opravdu děsím.

Čte to někdo? Nečte! Tak jen pro můj dobrý pocit...

11. srpna 2010 v 10:57 | Idril |  Kecy, kecy, kecy....
Můj život se má stále při starém... práce, bez práce, hledání, stěhování atd. Teď se zdá že se vše lepší, ale nesmím to zakřiknout. Bydlíme v jednom krásném atypickém domečku 1+kk a je to krásný. Máme stále šílenou veverku a k tomu ještě přibil neuvěřitelně magorskej mourovato bílej kocourek Mikeš a za odměnu (tj. když si najdu práci) si můžu pořídit potkánka... prostě zvířetník. 
Bohužel nemáme zatím net, takže se s vámi nemohu podělit o svůj jedinečný úžasný projekt s pracovním názvem Stmívání je sračka:). Opravdu ho nemám ráda, četla jsem, viděla jsem, ale k srdci nepřirostlo. Možná až takových posledních 200 stran Rozbřesku kde se objevu naprosto dokonalá Reneesme. Ale jinak upíři třpitící se ve slunci? Upíři vegetariáni? Silná mláďata? No fuj, ta spisovatelka prostě zazdila naprostou přirozenost upírů (ale možná... možná to byl účel.), která byla jakž takž dodržována od dob Stokerova Drákuly...
Takže jsem si vám vylila srdéčko a doufám, že až budu zase aktivně připojena, tak se s Vámi všemi spojím pomocí tohoto blogu. A že už konečně dopíše vše co mám v šuplenti rozepsáno:).
PS: Jednou budu slavná :-D