Říjen 2009

Noční můra

22. října 2009 v 21:55 | Idril |  Jednorázovky...
Když jsem byla zhruba čtyřleté dítko, stala se jedné noci taková zvláštní věc.
Bydleli sme v klasickém panelákovém bytě 3+1 a v pokojíčku jsme měli takové to staré velké okno přes skoro celou zeď, které se většinou v noci nijak nezatemňovalo.
Ten večer byl jako všechny ostaní (zajímavé, jak si to ještě po těch letech pamatuji). Táta nebyl doma, bráška spal zase v ložnici s mamkou a já sama v pokoji. Usla jsem skoro okamžitě, ale v noci mě něco vzbudilo...
Otevřela jsem oči a první co jsem uviděla byla obludná tvář v okně. Démon s podivně zatočenými roy a rozšklebenou tváří, na tu tvář nikdy nezapomenu. Ozařoval ji měsíčí svit, takže jsem ji viděla zcela jasně. Zjizvený obličej, černé hluboké oči, a pokřivenný úsměv, jakýsi škleb, kterým se mi vysmíval. Jeho ústa říkala: "Jednou si pro tebe přijdem....". Zaškrábal dlouhými nehty po skle a zmizel. Tu noc už jsem neusla a celou dobu jsem byla schovaná pod peřinou.
Druhý dden jsem šla ke své poličce s plyšáky, vzala si toho největšího medvěda a odnesla ho k sobě do postele. Věděla jsem, že dokud bude se mnou, bude mě hlídat a mě se nic nestane.
Od téhle události, kterou mám doposud v mysli a o které jsem přesvědčena, že je čistá pravda a né jen hloupý sen, mám panickou hrůzu z tmy (zajímavé, že vě tší hrůzu mám z tmy v uzavřených prostorech).
Protože Oni tam jsou a číhají, číhají ve tmě na svou chvíli, kdy po nás chňapnou a už nás nikdo nikdy neuvidí.
Oni číhají a já se bojím....

Po čem mé srdce touží? Po foťáku! A jakém!

14. října 2009 v 20:16 | Idril
Kdo by v dnešní době nechtěl foťák že? Já po něm toužím už od té doby co sem ho rozbila, ale do teď jsem toužila po digitálu, nejlíp olimpus s hruba 8xoptický zoom a takové ty ostatní sračičky, ale včera jsem se dívala na foťáky na aukru a mé srdce se zamilovalo úplně do něčeho jiného... DO foťáčku starého 30 let, ale stále krásného a k tomu je to zrcadlovka! Ale ještě se rozhoduji mezi dvěma modeli. První je Flexaret a druhý Praktica. Dle mého názoru je Flexaret lepší, ale bohužel fotí hodně pomale na což nevím, jestli bych měla trpělivost no a Praktica je asi o něco horší, ale rychleší a více se podobá fotoaparátu naší doby... no posuďtě sami

O Flexaretu


O Praktice


Vzpomínky

6. října 2009 v 22:55 | Idril
Když pomyslím na to kolik jsem měla kdy přátel, když se zamyslím nad tím co bylo dřív a co už nebude, je mi z toho tak nějak teskno.

Stačí vzpomínka a... člověk nezná svoje pocity... Proč už si nemáme co říct? Proč už se nevídáme, nepíšeme si? Proč? Vždyť já je mám furt stále stejně ráda, pořád na ně myslím, ale... proč už oni o mě nestojí?

To jsem tak hrozná? To jsem od sebe všechny vyštvala? Proč už nestojí o to za mnou přijet? Proč už jsem pro ně jen otravnej parazit, ktého se ze soucitu nechcou rychle zbavit?

Asi si za to můžu sama, jako za všechno...

pan Vandemar, pan Croup a spol.

3. října 2009 v 23:07 | Idril
včera jsem dočetla knihu, kterou jako jednu z mála mohu označit za opravdu kvalitní čtivo.