12. Způsob

17. července 2009 v 20:34 | Idril |  100+jeden způsob jak naštvat Severuse Snape
Táákže lidé, těšíte se? Jestli ano, doufám, že mě náležitě oceníte. Nebudu se moc rozepisovat, aby jste se mohli už pustit do čtení a nechat mi tam komenty (a taky proto že mě bolí hlava), ale nechce se někomu přemýšlet nad způsoby? Už mi jich chybí "jen" 89, ale ten +1 mám už vymyšlenej:)



12. Obléct se do nějakého roztomilého růžového oblečení, chodit stále za Severusem a vykřikovat: "Jsi miloučký, sladký, krásný! Prostě k nakousnutí!"

Tak toto bude horor nejenom pro Snapea, ale i pro mě… Růžová! Blé! Ale což, když už jsem to dotáhla až sem…

Když nad tím tak přemýšlím… asi bych si na sebe nemohla vzít něco černého místo té růžové co?

No nic, jde se shánět nějakej super ohoz. Už asi vím, kde ho najdu…

Rozhlížela jsem se po spolčence, až jsem konečně našla osobu, kterou jsem hledala - Jesicu. Stála v hloučku chechotajcích dívek přímo uprostřed místnosti. Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila směrem k ní.

"Ehm, Jesico? Mohla bys na chviličku?" zeptala jsem se nervózně.

"Co chceš?" štěkla na mě, ale dál vyprávěla jakousi velmi zábavnou historku svým přítelkyním.

"Mohla by jsi mi věnovat víc pozornosti, prosím? Chtěla bych tě o něco… poprosit!" zvýšila jsem trochu hlas a slečna "veledůležitá" mi konečně začala věnovat pozornost.

"Tak co potřebuješ?" zeptala se co nejotrávenějším hlasem co jsem kdy slyšela.

"Půjčila by jsi mi ty šaty, které jsi měla nedávno v Prasinkách?"

"Na co by ti prosím tě byli? A stejně si na ně moc tlustá." Tss, já a tlustá? Co si to dovoluje ta… ta… Donutila jsem se uklidnit a promluvit klidným hlasem.

"Neboj, budou mi. A jestli se chceš, doufám, vesele pobavit, tak mi půjčíš," začala jsem pomalu a viděla, jak se dlouhonohé blondýnce v očích zaleskl zájem.

"Jak pobavit?"

"No…," začala jsem pomalu. Nechtěla jsem jí toho moc prozradit, ale přece jen sem něco málo musela… "Jestli dokážeš udržet tajemství," zakývala zuřivě svou blond hřívou, " mám v plánu si tak trochu vystřelit ze Snapea."

"Snaepa?! Si blázen!" vykřikla zděšeně.

"Pst! Co jsem ti právě teď řekla! Hele prostě mi půjčíš ty šaty jo? Všechen vztek pana profesora beztak padne na moji hlavu, pokud nějaký bude…"

"Tak dobře. Zítra ráno, v sedm před snídaní ti je donesu sem," řekla a tím naše celá debata skončila. Ona znovu odešla ke hloučku svých věrných slepic a já se vydala zpět ke svému křeslu dokončit svůj domácí úkol… z lektvarů.

****

Ráno jsem si vyzvedla ty krásné růžové mini šaty, které mi Jesica tak milostivě půjčila a vydala se na hodinu. Zatím jsem neměla jasnou představu jak a kdy to provedu, ale muselo to být dneska, dýl by mi ty šatičky asi nesvěřila.

Počkala jsem do oběda.

Rychle jsem se před jídlem převlékla do té hrůzy, pravda sice mi byli trochu těsné, ale byli mi.

Vešla jsem do Velké síně a občas jsem od někoho slyšela posměšné, pohoršené, radostné i překvapené šepoty a od Weaslyových dvojčat sem viděla zdvihnuté palce a potutelné úsměvy. Jistě, zase ode mě čekaly nějakou čertovinu a já je jistě nemohla zklamat.

V klidu jsem dojedla, počkala, až ctěný pan profesor dopije svoji kávu a zvedne se od profesorského stolu. Konečně jsem se dočkala.

Severu Snape se svými rychlými dlouhými kroky vydal od profesorského stolu pryč. Měla jsem co dělat, abych si kouzlem, které jsem našla minulý večer v jedné knize, změnila hlas na hlásek zhruba pětiletého dítěte a ještě ho dohnala zhruba tak, abych šla pět kroků za ním. Stálo mě to tedy dost sil, vzhledem k tomu, že jeho jeden sloní krok vydal za moje tři.

Jakmile vyšel z Velké síně se mnou v patách, spustila jsem:"Jsi miloučký, sladký, krásný, no prostě k nakousnutí! Ach pane profesore!" Nic naprostá ignorace. Ach, asi budu muset přitvrdit.

"Pane profesor," vypískla jsem svým dětským hláskem, "když vy jste přímo k nakousnutí! Ach jak vy jste sladký, miloučký,slaďoučký," pronesla jsem znovu a to už se většina lidí vyvalila ze síně do chodby, přivolána mým hlasem, a pozorovala jak pochoduji za Snapeem.

"Si slaďoučký, miloučký," začala jsem a to už se ozýval řechot všech co se odvážili se smát, ale Severu mě stále ignoroval, jen zrychlil na kroku a já musela přidat jak na kroku tak na své řeči.

"Severusi! Miláčku, ty jsi tak krásný, sladký, milý-" "A dost!" ozval se hromový hlas a já narazila do něčeho tvrdého a chladného. Poplašeně jsem vzhlédla a pohlédla do, teď rudě zbarvené, tváře Severuse Snapea, který se znenadání a rychle otočil, až jsem do něj nabourala.

"Ehm, pane profesóre?" řekla jsem poplašně a díky tomu jemnému hlásku to znělo ještě více vystrašeně.

"Přestaňte s těmi svými nesmysli a to hned!"

"Ehm… proč pane profesor?" dodala jsem si trochu odvahy

"Protože vám právě dávám školní trest a protože mě to pobuřuje!" zařval.

"Proč, pane profesore? Provinila jsem se nějak proti školnímu řádu?" Na chvíli jsem ho zaskočila a v davu se ozvalo obdivné hvízdnutí. No jistě, Fred nebo Georg, kdo jiný by si to dovolil?

"Za to, že na sobě nemáte školní uniformu!" řekl vítězoslavně.Zase se dostal do své formy. "Takže zítra v osm hodin vás očekávám ve svém kabinetě," řekl, otočil se na podpatku a zmizel chodbou do sklepení.

"Ach bože, zase trest," povzdechla jsem si hraně, ale ne zas tak nahlas, pro jistotu, že by mě Snape mohl ještě slyšet, a spousta lidí se ještě zasmála.

A já jsem se vydala hledat záchodky… už chci mít tu hrůzu dole! Gratulace může přijímat až potom.A autogramy až na letišti!

Ještě jsem se zamyslela… sice si zase budu odpykávat trest ve sklepení, ale za to, vidět Severuse v barvě kraba, za to to rozhodně stálo.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carmen Carmen | 19. července 2009 v 9:23 | Reagovat

super kapitola!! ztěším se na další a taky jak dopadne trest!! nech mě dlouho čekat a přidej pokračování co jejdřív prosím  :-D  :-D

2 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 19. července 2009 v 21:58 | Reagovat

Myslim, že až takovej trest to nebude... Kámoška by v týhle roli viděla mě a našeho informatikáře... sexík v kasbinetu... a to jsem se mu jenom na chodbě vysmála do obličeje s lízátkem v hubě... nechápu:D

3 Jeanette Jeanette | Web | 20. července 2009 v 15:22 | Reagovat

Teď jsem jediným dechem přečetla všech 12 způsobů, je to fakt bezva :D rychle další kapitolu prosííííím  :-D

4 Idril Idril | 20. července 2009 v 15:37 | Reagovat

Všem děkuji:), no myslím, že tím trestem se moc zaobývat nebudu a i kdyby tak by to vůbec nedopsalo tak jak se Mary-Ane myslí :-P no a 13 napíšu zase až mě napadne nějaký geniální vtípek:)

5 Theresa Theresa | 20. července 2009 v 16:12 | Reagovat

Náhodou jsem narazila na tuhle kapitolu a musím říct, že je fakt super. :-D Úžasný letní odlehčení. :D Moc se těším až tě napadne nějaký další způsob.

6 Theresa Theresa | 20. července 2009 v 16:13 | Reagovat

*oprava ...narazila na tuhle povídku a ...
ale takhle kapitola je taky super :-D

7 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 21. července 2009 v 0:37 | Reagovat

Idril a nechceš napsat jednorázovku na toto téma? kd\bys potřebovala upřesnit detaily, tak napiš:D Vsadila jsem se s kámoškama, že na sportovním kurzu bude informatikář můj, takže každej den cvičim...:D:D

8 AlexiQa AlexiQa | Web | 26. července 2009 v 15:38 | Reagovat

Hahahahaha..tak takhle jsem se dlouho nepobavila:D:D...rychle další způsob:D :-D

9 Zelená Pastelka Zelená Pastelka | Web | 29. listopadu 2010 v 14:31 | Reagovat

No wow, obdivuju ji! Já ybch se do něčeho takového dobrovolně nenarvala, snad ani kvůli Snapeovi :-D Jinak mám pár nápadů... ;D

10 Zelená Pastelka Zelená Pastelka | Web | 29. listopadu 2010 v 14:32 | Reagovat

*bych

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama