Proč jsem zřídila tenhle blog?

28. října 2006 v 16:21 | Uplakaná |  Moje zóna
Blog bude můj deník, který si všichni kdo přijdete na můj blog budete moc přečíst. Nic tu nebude vymyšlené, ani smyšlené. Budou tu mé pravé pocity, žádná přetvářka, kterou si ráno nasazuji na tvář, ne tady v těhle větách bude mé pravé já.
Já se totiž nesvěřuji nikomu, ani mé nejlepší přítelkyni, mám strah, že by mě nikdo nepochopil.
Možná, že to bude někdo číst, možná ne a možná, že mě někdo i pochopí....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shaper shaper | Web | 29. října 2006 v 19:56 | Reagovat

budu sem chodit... ^__^

2 Pipin Pipin | E-mail | Web | 7. listopadu 2006 v 14:20 | Reagovat

Je těžké někoho pochopit někoho, koho neznáš.A je těžké někoho znát, když se nechceš svěřit - do očí.

Hodně lidí pozná, jak ti  je, jak se cítíš...a jestli ne, opravdu sis ráno nasadila tu tvář, kterou se chceš prezentovat na okolí.Pak ale musíš počítat s tím, že budeš vždycky muset zvládnout všechno sama, že ti všechno sedne jen na tvoje ramena - a jednou tu tíhu nemusíš unést.A proto je důležité mít někoho, kdo se za tebe postaví, kdo ví jaké máš starosti a kdo ti pomůže, aniž bys mu musela říct...Od toho jsou nejlepší kamarádi, lidi kteří tě podrží, kteří pro tebe udělají cokoliv.

Je hloupost všechno mít jen v sobě...nebo vepsané v řádcích svého deníku.

Paradoxně mi připomínáš právě Mannon..

3 Pipin Pipin | E-mail | Web | 7. listopadu 2006 v 14:31 | Reagovat

Umbra Pullus Moria     (tamný anděl smrti)

Muž, snad anděl snil.

Procházel se mírnými kroky,

zahalen černou kápí a snil.

Snil o tom, jak vrátit staré roky.

Ten anděl, snad muž chtěl.

Toužil po vlastní spáse,

ktero si sám nemůže dát a chtěl.

Chtěl vzdát hold Zemi, i její kráse .

Anděl, a už ne tak muž, byl.

Chodil mezi námi jak bez duše,

nsad ani žádnou neměl, ale byl.

Byl s námi ve chvílích smutku, když vadly růže

Anděl. Již zřetelný anděl noci hrál.

Jeho píseň temna byla tichá,

tichá a tmavá, jak smutek pro, který hrál.

Hrál o lidech, jak je zničí vlastní pýcha.

Byl to černý anděl, anděl smrti.

Plakal černé slzy, snad perly.

Perly, kterými podplatí, pak drtí.

Drtí sny, chtíč, bytí i hry. Hry smrti.

Nevím proč...ale něco mě žene k tomu, ti tuhle básničku věnovat.

Takže, ... je tvá.

                           *P*I*P*

4 Uplakaná Uplakaná | Web | 7. listopadu 2006 v 17:19 | Reagovat

děkuji moc, je nádherná

5 Ida Ida | Web | 7. prosince 2006 v 19:02 | Reagovat

bože ivo,proč se mi nesvěřuješ?já tě nechápu,jsi divná a končím s tebou,promin

6 daduška daduška | Web | 2. ledna 2007 v 21:37 | Reagovat

hmm......noo a preco niesi sama sebov aj v zivote? preco sa pretvarujes! hmm vtedy sa len mucis:( ani ja nemam naj kamosku! lebo mna nikto nechape :( snazili sa !.( a nebolo ich malo no sklamala som sa :( ta tak ma to strasne vzalo :( ze som sa uz nevedela postavit tak som ostala nadne :( sama a v depkach! :( v ktorych som dodnes:( no ked viem ze je tu pár ludi v poslednej dobre co pochopia ma a pomozu v zlej chvili tak sa usmejem no nanic sa nehram:( bo by som sa trapila a to je jed v zilach! ver mi bud sama sebou nic ine ti nezostava! bo budes ako vacsina ludi ktory rano vstava a inu tvar na seba dava :( a mna to tak strasne boli ked takyto clovek vedla mna stoji! :( je to bolest v srdiecku tak pochop to a pozri sa hore k slniecku! je novy den ty vsavas no ked neusmejes sa pochopis ze nema zmysel na nieco sa hrat!

Toto ma teraz napadlo! a je to pravda :( tak prestan sa hrat! :) vude to v pohode vermi treba na nohách stat! aj ked je to bolave :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama